Pyl

     Pylová zrna jsou samčí  pohlavní buňky vyšších rostlin, které včely donášejí jako svou základní potravu v rouskách na zadním páru noh. Včely rouskují pyl z jednoho druhu rostliny, a proto můžeme podle barvy rousku pyl druhově třídit. Tvar a barva pylu jsou pro každý druh rostliny charakteristické.

     Aby rouskovaný pyl neklíčil, přidávají včely k pylu látku zabraňující jeho klíčení. U uskladněného pylu dochází k biochemickým změnám, které vedou ke zvýšení kyselosti pylu a ke zvýšení obsahu bílkovin rozpustných ve vodě.

     Nutriční hodnota pylu závisí na mnoha faktorech . Zjednodušeně lze říci, že pyly entomofilních rostlin mají vynikající výživné vlastnosti pro včely. Jako nejlepší jsou ceněny pyly z vrby, jetele, kaštanovníku setého, hořčice, máku a ovocných stromů.

     Pro lidskou výživu mísíme rozemleté pylové rousky pokud možno ve vlhké formě s medem. Pyl přimícháme až do množství 10 % na množství medu, nebo můžeme vyrobit pylovou pastu asi s 30 % obsahem medu.

     V ostatních poměrech se med i pyl od sebe oddělí v závislosti na délce skladování. Účelem smíšení s medem je zamezit přístup vzduchu k pylu a narušit buněčnou membránu zrnek pylu vysokým osmotickým tlakem tak, aby byl lidským organismem nutričně lépe využit.

     Při skladování vlhkého rouskovaného pylu je nutné zamezit přístupu vzduchu, a proto ho skladujeme při teplotách do 0°C, v temnu a obal musí zamezit přístup hmyzu i jiným škůdcům. Dosud nejčastěji používaným způsobem konzervace pylu je šetrné sušení pylu vzduchem do teploty 40°C. Vyšší teploty pyl poškozují. Pro dlouhodobé skladování vlhkého pylu musíme udržovat teplotu od 10°C do 18°C.